- Otče Pavle, co od proměny, kterou projekt PROPOJENI přináší, osobně očekáváte?
Na prvním místě očekávám určitou společnou radost z naslouchání Duchu Svatému i sobě navzájem. Věřím, že tato zkušenost přinese ovoce. V tomto synodálním procesu nechceme prosazovat sebe a své názory, ale snažíme se rozpoznat mezi různými názory, myšlenkami a návrhy směr, kam nás v této době a na tomto místě vede Bůh.
Podaří-li se celému projektu kráčet touto cestou, věřím, že na konci procesu může být předestřena nová podoba farní sítě, která bude reálná a živá, na které nám bude záležet a do které se rádi a zodpovědně zapojíme svými dary a schopnostmi.
Velkým povzbuzením je pro mne evangelní událost, jak učedníci spravovali sítě: „Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal (Mk 1,19)“. Věřím, že když Pán uvidí naši upřímnou snahu a touhu, povede nás dál k věcem, které si v této chvíli ještě neumíme představit. Stejně jako u bratrů Jakuba a Jana.
- V projektu se mluví o proměně smýšlení. V čem by měla tato proměna konkrétně spočívat?
To první jsem nastínil výše – v opravdovém naslouchání. To druhé je větší smysl a vnímání diecéze jako rodiny církve, kde se každý z nás bude cítit jako její součást – záleží na nás, jak bude tato rodina diecéze vypadat, jak se v ní bude žít a jak bude přitažlivá pro ostatní. Úkol proměny smýšlení není jednoduchý. Nejedná se totiž jen o přístup, ale o opravdové obrácení. A k tomu potřebujeme Pána. Proto proměnu smýšlení svěřujeme především Jemu.
- Projekt PROPOJENI je v mnohém krokem do neznáma. Jaká rizika s sebou podle Vás nese?
Změna je vždy výzvou a příležitostí. Každá změna ale s sebou přináší také trochu nejistoty a obav. Lidé obecně nemají rádi změny. Jako riziko vidím, že podlehneme pokušení frustrace nebo malomyslnosti nebo neschopnosti podívat se na danou výzvu z pohledu celku. Naopak věřím, že pohled na svou farnost jako součást děkanátu a diecéze může být ve výsledku velmi obohacující. Určitá sounáležitost s ostatními bratry a sestrami ve víře je velmi důležitá.
- Co byste v této chvíli chtěl vzkázat farníkům, kteří se do projektu teprve rozhodují zapojit?
Nechceme proměnu, která je nutná, dělat od stolu bez vás. Víme, že čím více je lidí, tím více je i názorů, a to často protichůdných. Na druhou stranu: víc hlav, víc ví. Jako rodina církve jsme tělem Kristovým – každá část je důležitá a potřebná. Skrze každého člena může mluvit Duch Svatý – chceme ho společně slyšet, rozlišovat a jít za Jeho hlasem.
Je dobré také říct, že nepřipomínkujeme smlouvu, aby byla právně dokonalá. Začínáme proces v otevřenosti Duchu Svatému i sobě navzájem. Co bude na jeho konci, záleží na každém z nás.