Hledáme novou tvář našich farností. Projekt PROPOJENI není jen novinkou olomoucké arcidiecéze, ale součástí globálního dění v katolické církvi. Podívejme se na zkušenosti z Francie, Irska či USA, které nám pomáhají nekráčet do slepých uliček a stavět na tom, co funguje.
Olomoucká arcidiecéze vstoupila projektem PROPOJENI do období hledání nové podoby farností. Podnětem pro změnu je jak pozitivní touha po proměně, kterou vyjádřili diecezané v synodálním procesu, tak snaha reagovat na úbytek věřících v kostelích a připravit se na nižší počet kněží v aktivní službě. Při úvahách, jak jít dále, jsme se také podívali do diecézí v různých částech světa, kde jsme sledovali, co se osvědčuje a co je naopak slepou uličkou. V tomto článku nahlédneme do některých inspirací, které nám dávají katolické diecéze ve světě.
Nejsme jediní
Hledání diecézí, které by pracovaly na změně struktury nebo na proměně života farností, nebylo dlouhé. Záhy jsme zjistili, že podobnou situaci (pokles věřících i kněží) řeší řada diecézí po celém světě, především v Evropě a Severní Americe. Pokles účastníků bohoslužeb po pandemii covidu-19 se zdá být společným fenoménem, na který v těchto letech reaguje řada diecézí. Projekt PROPOJENI je novinkou v prostředí moravských diecézí, nicméně v kontextu celé církve nejde o nic neobvyklého. Zájemci o inspiraci se mohou podívat například na jeden z webů, které sdružují řadu probíhajících i uzavřených projektů proměny struktury či farního života v diecézích USA.
Pestrá škála řešení
V katolické církvi máme úžasnou myšlenku: Jednota v různosti. Třebaže řada diecézí prochází proměnou, každá hledá originální cestu přizpůsobenou podmínkám, kultuře i teologickému odstínu své vlastní tradice. Jiné cesty volí diecéze v Německu, ve kterých jsou aktuální procesy změn spojeny převážně se synodální cestou, další cesty hledají diecéze ve Francii, které, jak se zdá, preferují roli menších komunit. V diecézích USA lze zase najít přístupy zaměřené na budování větších farních společenství s knězem apod. Dokonce i v rámci stejné země najdeme více různých řešení, která mohou být ve vzájemném napětí. Důležitým závěrem je, že diecéze vnímají, že proces změny musí odpovídat jejich vlastní tradici a nelze jednoduše převzít řešení od sousedů.
Proč projekt?
Projekt PROPOJENI nevychází z žádné jedné konkrétní inspirace. Olomoucká arcidiecéze je jedinečná a nelze pro ni jednoduše převzít řešení od sousedů nebo z jiných částí světa. Přesto se však lze inspirovat. Jednou z výrazných inspirací je cesta projektového řízení. Touto cestou jdou mnohé diecéze, především v USA. Příklady diecézí a projektů: Cincinnati: Beacons of Light (Majáky světla); Columbus: Real Presence, Real Future (Reálná přítomnost, reálná budoucnost); Madison: Into the Deep (Na hlubinu) a další. Projektový přístup vychází z managementu a umožňuje použít moderní metody analýzy, plánování a vedení procesu proměny. V praxi to znamená, že součástí procesu hledání nové vize či plánů je vytvoření vedoucího týmu projektu (standardně složeného z kněží i laiků, mužů i žen), vytvoření harmonogramu práce, podrobná analýza situace a stanovení cílů. Důraz je kladen na komunikaci s diecézí skrze web, materiály pro farnosti, setkání apod.
Participace a komunikace jako základní prvek
Napříč různými státy se v procesech proměny objevuje společný rys: snaha o zapojení velké části diecézanů. Některé diecéze pořádají diecézní synody (u nás plzeňská diecéze), jiné aktivně podporují větší apoštolát laiků (Farní pastorační týmy ve Francii – Équipe d´Animation Pastorale), další zase cílí na aktivní spolupráci pastoračních rad (USA). Některé diecéze vykazují i negativní zkušenost s tím, že změny byly málo komunikovány a zapojení věřících do procesu hledání změn nebylo dostatečné. V takovém případě byly změny často nepřijaty. Samozřejmostí ve většině diecézí je velká míra transparentnosti projektů, která se projevuje jednak pravidelnou komunikací s diecézí i veřejností, zveřejňováním materiálů a změn a také snahou o průhlednost a vysvětlení závěrečných rozhodnutí.
Změna počtu farností?
Při prezentaci projektu PROPOJENI nás mohl překvapit předpoklad 100 kněží pro farní pastoraci za 10 let. Nejen proto bude nutné najít novou podobu farní sítě. Diecéze ve světě mají s tímto procesem bohaté zkušenosti. Velké strukturální změny byly například ve Francii: Diecéze Tulle prošla proměnou z 296 farností na 21 farností. Diecéze Besançon ze 756 farností na 67. V některých zemích se počet farností neredukoval, ale vytvořily se farní celky (více farností spojených dohromady). Toto nastalo například v Irsku nebo v některých diecézích Austrálie. Zajímavou inspirací je diecéze Columbus (USA), ve které bylo stanoveno, které farnosti mají sdílet kněze, a byly navrženy 4 modely spojení (od úplného sloučení po sousedské farnosti), přičemž si farnosti samy vybraly, kterou formu preferují.
Co u nás?
Pohled do života diecézí po světě nabízí hlubokou studnici nápadů a zkušeností, ze kterých lze čerpat. Projekt PROPOJENI se snaží navázat na dobré zkušenosti, ale zároveň hledá vlastní cestu pro naši olomouckou arcidiecézi. Věříme, že i naše zkušenost bude obohacením pro diecéze okolo nás.
P. Jan Berka