Svědectví Pavly ze Šternberka
Jsem maminka a babička, která občas přemýšlí, jestli množství činností je ještě únosné pro rodinu a chod domácnosti. V modlitbě často předkládám Pánu, zda nějakou aktivitu mám už pustit či předat.
V mém dětství popisovala jedna řeholní sestra, jak starodávný poškozený obloukový most nemůžeš podepřít kůlem, mostek by se rozvalil. Opravíš a zpevníš ho jedině dalším zatížením. Běžné je, že ten, který si stěžuje na příliš mnoho práce, dostane nový úkol. Myšlenka Propojeni nás s manželem nadchla hned. Výzva v dopise otce arcibiskupa nám opravdu rozehřála srdce a připojili jsme se k modlitbě na tento úmysl. Manžel prostudoval texty i videa a vysvětloval mi to při umývání nádobí. Dohodli jsme se spolu, že si uděláme jen my dva malou skupinku Propojeni – doma, v teple, nic už navíc. Telefonát našeho otce to rozbřeskl opačně. Každý máme nečekaně svou skupinku :-). Rozesmálo nás to. Ale ochotně jsme nabídku přijali.
První setkání bylo dost dlouhé, nestihli jsme ani polovinu otázek, vynechávali jsme z časových důvodů určitě důležité rozjímací pauzy ticha. Doma se pak zapisování odpovědí na počítači natáhlo až do noci. Ovšem setkání samotné bylo velmi cenné. Super je ten požadavek nekomentovat vyjádření druhého. Přidali se do skupinky ti, které jsem znala z farnosti jen velmi málo a jsem moc ráda za tyto nové vztahy. Ve whatsappové skupině se propojujeme milými vzkazy a domlouváme si další vhodný čas. To je moc fajn.
Povzbuzující jsou diskuze mezi jednotlivými skupinkami Propojeni (např. při Farním café), příležitostně i mezi jinými městy. Často slyším, že se farníci znali jen od vidění, teď si přejí scházet se pořád. A přemýšlí, jaká forma společenství je pro mě vhodná. To je, myslím, sladké ovoce. Na slovíčko „propojeni“ začínám být citlivá i v zaměstnání, používá se hodně. 🙂
Svědectví Markéty z Vilémova
Jsem studentka vysoké školy, pocházím z Konicka a patřím do malé farnosti Vilémov, kde jsme v podstatě všichni jedna velká rodina. Vedle života ve své domovské farnosti se také aktivně zapojuji do služby jako animátorka v našem děkanátu.
Do projektu PROPOJENI jsem se zapojila hlavně proto, že se mi moc líbí ta hlavní myšlenka: že o naší společné budoucnosti můžeme rozhodovat dohromady, skrze komunikaci a diskusi o různých tématech. Přijde mi, že se tímhle projektem strašně posiluje vědomí, že jako církev tvoříme jednu velkou Boží rodinu. To mě na tom vlastně oslovilo nejvíc, a proto jsem do toho šla. Jsem člověk, co velmi rád diskutuje o vážných věcech, a ještě radši naslouchám druhým, když můžu zjistit, jak o jedné věci přemýšlí víc lidí.
V naší skupince jsme generačně dost daleko od sebe, takže se některé naše názory přirozeně liší. Ale vůbec to neberu jako nevýhodu. Naopak! Přijde mi to jako skvělá realita života a baví mě, že se můžeme vzájemně od sebe učit. Je super zjišťovat, jak na stejnou věc pohlíží starší nebo mladší generace, trochu se tím vzdělat a třeba i změnit svůj vlastní, občas konzervativní názor. Navíc tím, že jsme v té naší farní rodině všichni propojení a známe se, nebereme své názory povrchně a už vůbec ne ofenzivně. Nasloucháme si s úctou.
Když se spolu teď zamýšlíme nad otázkami v jednotlivých pilířích, mám pocit, že do té velké neznámé budoucnosti, která v nás občas budí obavy, vstupujeme dohromady a s nadějí, že to spolu zvládneme. Dokud budeme fungovat jako rodina a budeme se k sobě tak chovat, vím, že ať nastane jakákoliv změna, dokážeme se jí přizpůsobit a neztratíme hlavu. Na celý projekt koukám hodně pozitivně a věřím, že PROPOJENI může přinést spoustu dobrého a taky naději pro malé farnosti, jako jsme my – že v tom velkém světě nejsme jako křesťani sami.
Svědectví Veroniky z Náměště na Hané
Projekt PROPOJENI vnímám jako vstřícný krok vedení církve. Vnímám, že chce znát postoje nejen duchovních, ale i laiků. Mám radost z toho, že se nejvyšší představitelé církve ptají prostřednictvím médií na fungování různých oblastí jako např. – slavení neděle, farnost jako společenství, evangelizace, kněžská služba, majetek. V rámci setkání ve skupince jsem si uvědomila, jak obohacující je rozdílnost názorů, a že v týmu jsme schopni vymyslet a hledat odpovědi mnohem komplexněji než jako jednotlivci. Těším se na zpracované výstupy z jednotlivých skupinek olomoucké arcidiecéze.
Slibuji si od projektu realizaci nových vizí, zapojení nových lidí, svěření některých oblastí fungování církve do rukou kompetentních osob. Na budoucnost našich farností se dívám optimisticky, protože i přes snižující se počty farníků vidím spoustu malých společenství, kde se probouzí nový život – v Duchu. Lidem, kteří mají z „PROPOJENI“ obavy, bych vzkázala, ať se nebojí, protože každá změna může být výzvou, a nejen „koncem starých dobrých časů“.
Svědectví sestry Petry z Charvát
Možná to zní směle, ale mám za to, že skupinku, jejímž jsem členem, si tvoří od počátku Bůh. Vznikla jako nové společenství pěti mladých, mezi které smím přicházet jako řeholní sestra. Zrod naší skupinky by nebyl možný bez ochoty moderátora i ostatních členů ke službě. Mezi oslovenými se našli ti, kteří jsou ochotni kus svého času věnovat své farní rodině a naslouchání Bohu. Na začátku jsme byli jen tři, o měsíc později čtyři, pátý člen mezi nás poprvé přišel spíš omylem a k naší radosti zůstal. Na projektu Propojeni je mi od počátku blízká odvaha dívat se do budoucnosti s nadějí a důraz na naslouchání. Vnímám jej jako příležitost k oživení farního společenství či pojmenování toho, co nám chybí, aby náš život byl přitažlivý. Současně je to možnost věci posunovat vpřed; ne povrchně, ale z podstaty. Bylo by škoda tuto příležitost nevyužít, proto jsem moc ráda, že skupinka vznikla a pokračuje! Věřím, že Bůh o nás ví, počítá s realitou, ve které žijeme, chce nás v ní vést a obdarovat. To společně skrze naši skupinku objevujeme.
Naše setkání jsou prostá, ale mají vnitřní krásu v tom, jak se každý do tématu přirozeně zapojuje, s úctou, vážností i humorem. Je obohacením pronikat skrze jednotlivá témata do hloubky a šíře kněžské služby a farního života. Možná jsme ho dosud vnímali jen okrajově, takže se nám rozšiřují obzory. Jsme právě u druhého pilíře a každým setkáním se zaučujeme také do metody práce. Připravené materiály a videa nám dělají výbornou službu a moc za ně děkujeme. Vnímáme občas napětí mezi množstvím otázek, kterým stojí za to věnovat pozornost, a časem pro naslouchání si navzájem. Je velkou pomocí, že nám moderátor Víťa před každým setkáním posílá otázky, kterými se budeme zabývat, takže je můžeme předem nechat na sebe působit a v modlitbě na ně hledat odpověď.
Vážím si atmosféry přijetí, která mezi námi vládne a kde může každý vyjádřit, jak věci poznává. Mám dojem, že Bůh si připravuje v srdcích mladých půdu pro to, jak chce život farností v budoucnosti utvářet.