Často kladené dotazy

Není podmínkou být z jedné farnosti. Při registrování skupinky uveďte všechny farnosti, které zastupujete.

Skupinky mohou vznikat kdykoli během roku 2026. U každého pilíře je však limit do kdy je třeba zaslat odpovědi na otázky, abychom je zvládli zpracovat.
1. pilíř – do 30.6.2026
2. pilíř – do 30.9.2026
3. pilíř – do 30.11.2026
4. pilíř – do 31.12.2026
5. pilíř – do 31.12.2026

Nejnižší věkový limit stanovený není.

Není to zakázané. Jeden člověk se může zapojit i do více skupinek PROPOJENI. Zároveň je ale dobré zvážit, zda je to potřeba. Smyslem skupinek není „projít to víckrát“, ale společně naslouchat, sdílet a hledat to, k čemu nás Bůh vede.

To je na domluvě skupinky. Ideálně doporučujeme dvě setkání nad každým pilířem, aby byl dostatek prostoru pro sdílení i společné rozlišování. Je však možné se setkat jen jednou, nebo naopak vícekrát. Druhý pilíř je rozsáhlejší a je rozdělen do tří témat. Doporučujeme proto setkat se nad každým tématem alespoň jedenkrát.

Důležité je setkání, modlitba a sdílení. Rozumíme tomu, že témata jsou nová a náročná, nicméně povzbuzujeme k zamyšlení se nad tím, do čeho nás Bůh volá a jaké cesty vpřed vidíme.

To je zcela přirozené. Smyslem setkání ve skupinkách je i sdílení různých názorů. Hledání jednotného řešení je náročné a vede nás k potřebě hledat shodu v otázkách, které budou muset být rozhodnuty.

Proměna farností diecéze bude zahrnovat i proměnu struktury farností. Vzniknou nové a početnější celky. Je dobré se zamyslet, jakým způsobem by mohly fungovat. Je v pořádku vynechat otázky, které jsou pro vás nesrozumitelné.

Výstupy budou zpracovány a předány odborným skupinám, které v následujících měsících připraví návrhy pravidel za dané pilíře. Nyní jsme v 1. etapě projektu: Naslouchání. Řešení budou představena v dalších letech.

Pokud se skupinka setká podruhé nad stejným tématem, není nutné vše opakovat stejně jako na prvním setkání.
Na začátku je vhodné se společně pomodlit – můžete zvolit stejný nebo jiný úryvek z Písma, případně jinou formu modlitby, která vám vyhovuje. Video není potřeba pouštět znovu, pokud to skupinka nepovažuje za přínosné.
Doporučujeme znovu si připomenout otázky, kterými se má skupinka zabývat (případně i s krátkým komentářem), a poté pokračovat sdílením, nasloucháním a společným rozlišováním.

Myšlenka vznikla v kněžské radě, která se zabývala výsledky sčítání věřících 2024. Rada iniciovala dotazníky pro kněze a následná reflexe ukázala potřebu změny struktury i života diecéze. Otec arcibiskup rozhodl o vzniku Centra pro proměnu farností arcidiecéze olomoucké k 1.7.2025.

Projekt koordinuje Centrum pro proměnu farností arcidiecéze olomoucké, které vede biskupský vikář P. Mgr. Pavel Macura a jeho tým.

Na základě společného rozlišování celé diecéze předloží odborné skupinky návrhy změn a konečné rozhodnutí učiní otec arcibiskup. Rozhodnutí budou až závěrem celého projektu.

Jedním z cílů projektu je i nová síť farností diecéze, farnosti nebudeme rušit, ale propojovat. Nová síť má odpovídat počtu kněží a věřících tak, aby každá farnost byla životaschopným společenstvím.

Projekt Propojeni probíhá od roku 2026 do roku 2029.

Ne. Projekt nemá autoritu jakýmkoliv způsobem měnit nauku církve. Zabývá se proměnou pastorace a strukturou farní sítě.

Zaměřili jsme se na realitu života v naší arcidiecézi — na zkušenosti ze synodálního procesu i na konkrétní data o tom, kolik nás je a kam směřujeme. Nechceme čekat, až se situace za pět let ještě zhorší. Chceme jednat už dnes a promýšlet, jak dál žít a fungovat jako společenství, abychom vytvářeli lepší podmínky, v nichž může náš duchovní život přirozeně růst. Pracujeme s příčinami, ne jen s následky. Víme, že pokles věřících má mnoho faktorů. Neříkáme, že za to mohou farnosti nebo kněží. Ale věříme, že některé klíčové příčiny máme v rukou — například způsob, jak tvoříme společenství, jak slavíme neděli, jak doprovázíme lidi na okraji nebo jak podporujeme naše kněze. U poklesu počtu kněží musíme realisticky přizpůsobit způsob služby tomu, kolik nás je. Zároveň vidíme, že řada kněží v posledních letech odešla kvůli přetížení či frustraci. Proto chceme promýšlet i samotný život a styl kněžské služby tak, aby byl udržitelný a smysluplný. Doufáme, že zdravější prostředí ve farnostech i mezi kněžími může postupně přispět k tomu, aby rodila nová kněžská povolání a zároveň přitahovala i nové lidi k víře a k životu ve společenství církve.

Pro nás křesťany není duchovní život jen osobní modlitba doma. Roste také ve společenství – ve společné modlitbě, ve sdílení víry, v rozlišování, ve službě a v objevování darů, kterými nás Bůh obdaroval. A právě na to projekt reaguje. Chceme vytvářet lepší podmínky, v nichž může náš duchovní život přirozeně růst. Usilujeme o to, aby farnosti fungovaly jako bezpečné, živé a podpůrné prostředí pro všechny, kdo v nich hledají a žijí svůj vztah k Pánu. Toužíme po tom, aby liturgie byla radostná a živá, aby ve farnostech vznikal prostor pro duchovní růst, aby každý mohl uplatnit své dary a povolání a aby farnost byla skutečným domovem víry. Je to podobné jako u rodiny: vztahy tvoří lidé, ale aby se mohly rozvíjet, rodina potřebuje domov, prostor a zázemí. Bez toho je těžké soustředit se na to podstatné.